
,,To jsou mi názvy." pronesla jsem.
,, Tak se jmenují planety, na kterých jsme princezny."
,,Aha."
,,Leni, něco ti řeknu. Tvoje rodina není ve skutečnosti tvá rodina."řekla Janča.
Tak to už na mě bylo moc. Zvedla jsem se z postele a šla ke dveřím. Z očí se mi valily proudy slz.
,,Kam jdeš?"ptala se Kiki.
,,Domů. Nevěřím vám ani slovo!" řekla jsem. Když jsem byla u dveří, najednou mě něco jako když donutilo se vrátit. Vrátila jsem se tedy a dala jim další šanci.
,,Najednou jsi se vrátila."posmívala se mi Janča.
,,Ale něco mě k tomu donutilo."řekla jsem
,Použila jsem na tebe kouzlo víry. Kdyby tě chytili Čarodějové..."
,,Můžeme to nechat plavat."dořekla Janču Kiki.
,,Leni, tvoje mamka, vílí královna Elementu, před lety zmizela. Nikdo nevím kam. Většina víl si myslí, že ji zajali Čarodějové. To ale není dokázáno. Den před tým, než odešla tě dala do rukou tvé adoptivní mámy. Máš také sestru, jen se nám nepodařilo ji najít. Musíš svou mámu najít a zachránit jí"řekla mi Janča.
,,Já ji najdu. Najdu mámu, královnu Elementu. Musím"řekla jsem odhodlaně. Holky se na mě usmály.
,,Holky, když jsem víla, neměla bych se proměnit?"zeptala jsem se po chvilce ticha.
,,Ano měla. Jenže se neví, kdy to přijde."odpověděla Janča.
,,A až se tak stane, půjde vše jako po másle."dopověděla Kiki.
,,Už budu muset jít, nebo dostanu."řekla jsem, i když jsem věděla, že tam bude mít starší ségra nějakou párty s kamarádkama.
,,Dobře, ale nikomu ani slovo!" zdůraznila Kiki.
,,Jasan."odpověděla jsem.
Jaké mě čekalo překvapení, když jsem venku o něco dál potkala s Čarodějama z té jejich....sakra, jak to holky říkaly....jó, z Černé dimenze.
,,Ahoj holčičko. Nevíš, kde se tady dají najít víly?" zeptal se mě jeden.
,,Jaké víly? Přeskočilo vám? Jedině v pohádkách."odsekla jsem.
,,Tak ty neřekneš?" zeptal se další.
,,S blbečkama si nepovídám."
,,Takže ty budeš drzá, ty jedna malá usmrkaná holčičko?"
,,Tak to je vrchol!"Byla jsem tak rozhněvaná jako nikdy předtím.,,Nejsem žádná holčička. Je mi třináct a v prosinci mi bude čtrnáct. Nejsem usmrkaná. Smrkám jen, když je to potřeba. A nenechám se sebou takhle zacházet!" vykřikla jsem.V tu chvíli se okolo mě začala objevovat záře a já se začala proměňovat ve vílu. Bylo to krásné.
,,Boj může začít."řekla jsem po proměně.
,,Leni, počkej!"ozvalo se za mnou. Byla to Kiki.
,,Co se stalo? Vždyť jste řekly, že až se proměním, půjde vše jako po másle." řekla jsem jí.


teším sa na pokračovanie