
(Hořká pravda)
V Mandině pokoji se posadily na postel.
,,Mandy, chci ti něco říct,"nadechla se máma.,,já... jsem královna mořských pannen."
,,To jako fakt?"zeptala se Mandy nevěřícně.,,Mořské panny ale nejsou, jsou to jen výmysly."
,,Mořské panny doopravdy existují, Mandy. Věř mi. Náhrdelník, co máš na krku, jsem ti dala, aby tě ochraňovaly síly Oceany, města mořských panen" snažila se máma.
,,Mami, snad nebudeš věřit těm povídačkám."řekla Mandy a otočila se ke dveřím.
,,Zlatíčko, pokud neuvěříš, nebudeš se umět proměnit a mne moct zachránit před zlou kletbou tvé tety."mizel v dáli hlas Mandiny mámy. Mandy se otočila. To, co viděla, ji vyděsilo.
Její máma tam ležela na zemi, místo nohou měla nádhernou zlatou ploutev a měla i stejné barvy podprsenku. Omdlela z nedostatku vody. A navíc nemohla dýchat, protože potřebovala co nejrychleji vodu. Mandy neotálela a pokusila se mámu zvednout. Dlouho jí trvalo, než mámu položila do vany. Pak jí napustila vanu vodou a její mámě se udělalo lépe.
,,Mandy,"začala její máma.,,když uvěříš, že mořské panny existují, tak se proměníš. Musíš ale říct věřící báseň. Tu ti donese delfín Angela, moje nejlepší přítelkyně. Ta ti také bude radit na cestách. Teď ale potřebuji, aby jsi mě nějak vyhodila z okna..."
,,Mami, nešil. Tebe z okna nevyhodím. Vždyť se můžeš zabít, nemáme pod přímo pod okny nějaký oceán, ten je až 500 metrů od nás."proetstovala Mandy."
,,Prosím tě, věř mi. Je sice kouzelná síla Oceany slabší, než když jsem byla na trůnu já, ale i tak mě zachrání."Mandy si pořád nebyla jistá, ale musí mámu přece osvobodit od zlé kletby. Otevřela okno, vzala mámu, koukla dolů a místo aut viděla velikou vlnu sahající až do oceánu.
,,Přijď brzy. Zanedlouho připlave Angelina, tak na ni čekej."usmála se její máma a Mandy ji pustila. Viděla, jak její máma rychle proplouvá vlnou až do oceánu.

